Postup, kdy se z jednotlivých případů nebo pozorování vyvozuje obecnější závěr a vytvářejí se širší kategorie, pravidla či zákonitosti, které pak platí pro větší okruh jevů. V praxi jde často o abstrakci a induktivní zobecnění, například při odhadování vlastností celé populace ze zkoumaného vzorku.
V medicíně označení pro to, že se patologický děj šíří z původního místa do dalších částí těla, takže nejde jen o lokální postižení, ale o systémové onemocnění, typicky u některých infekcí nebo nádorových procesů.