Lékařský termín pro stav či děj, kdy kostní tkáň ztrácí minerální složky, zejména vápník, a dochází k její demineralizaci neboli odvápnění. Následkem bývá snížená hustota a pevnost kosti, větší křehkost a náchylnost k deformacím nebo zlomeninám, často v souvislosti s poruchami mineralizace jako osteomalacie či rachitis.