Vyjádření představy, že svět či celý vesmír má vlastní vnitřní řád a soulad, kdy jednotlivé části reality spolu „ladí“ podobně jako tóny v hudbě, motiv známý už z antické a pozdější evropské filosofie.
V kulturní praxi také pojmenování, které se objevuje například u hudebních projektů nebo institucí a má evokovat ideu celkového světového souladu.