Pro pedagogy bývá podnětné dílo Marie Montessoriové, italské lékařky, která na počátku 20. století přišla s vlastním alternativním pojetím vzdělávání. Profesně se pohybovala i na akademické půdě a měla zkušenost s vedením a organizací školní praxe. Zdůrazňovala, že je potřeba cíleně a dlouhodobě rozvíjet dětské smyslové vnímání, pro které vytvořila speciální výukové pomůcky, a současně podporovat celkový osobnostní růst dítěte. Usilovala o větší volnost a samostatnost dětí v takzvaně připraveném prostředí, ale zároveň u nich pěstovala odpovědnost, sebedůvěru a nezávislost. Mezi její známé texty patří kniha Objevování dítěte a její přístup se postupně rozšířil do mnoha zemí.