Uspořádání květu, kdy jsou samčí a samičí rozmnožovací části od sebe fyzicky vzdálené, takže se pyl z téhož květu jen těžko dostane na vlastní bliznu a snižuje se tím pravděpodobnost samoopylení. V botanice je to chápáno jako adaptační mechanismus podporující cizosprašnost, tedy opylení pylem z jiné rostliny.