Nietzscheho pojem pro „panskou“ či aristokratickou etiku, v níž se za dobré považuje to, co vychází ze síly, sebeprosazení a vědomé péče o vlastní zájmy, tedy důraz na individualitu a sebeutvrzení. Vystupuje jako opak morálky otroků, která klade důraz spíše na pokoru a přizpůsobení se skupině.