V medicíně jde o heterologní očkovací přípravek z bakteriálního kmene, který nepochází od pacienta, jemuž se aplikuje, ale je převzat z jiného zdroje, například z jiného nemocného nebo z laboratorního izolátu. Používá se tehdy, když není k dispozici individuálně připravená autovakcína z vlastního původce infekce a očekává se alespoň částečná zkřížená imunitní odpověď proti příbuzným kmenům. Název vychází z ř. heteros a z lat. vaccinum.