V kognitivní psychologii se tím označuje mentální zkratka, kdy člověk při vnímání, vybavování nebo popisu tvarů automaticky potlačuje drobné nepravidelnosti a posouvá výsledný obraz směrem k „ideální“ symetrii, přestože skutečný objekt je v realitě částečně nesouměrný. To může vést k systematickému zkreslení například při kreslení, rekonstrukci vzhledu nebo odhadu podoby předmětů.