V antickém Řecku šlo o běžný svrchní oděv pro lidi obou pohlaví: větší kus tkaniny, nejčastěji z vlny, který se nešil do tvaru kabátu, ale jednoduše se skládal a přehazoval přes ramena či přes základní tuniku. Při nošení vytvářel výrazné řasení a mohl volně splývat k dolní části nohou, podle situace se dal omotat kolem těla nebo vytáhnout i přes hlavu jako ochrana před chladem či jako způsob zahalení.
V dějinách umění a archeologii se tímto termínem označuje také typická drapérie na řeckých sochách a malbách: těžší plášť přehozený přes oděv, jehož hluboké záhyby slouží k modelaci postavy a často naznačují společenské postavení či roli zobrazeného člověka.