Filosofické pojetí, podle něhož je vhodné chápat skutečnost celistvě, přičemž v průběhu vývoje se na úrovni celku mohou objevovat nové, na jednotlivé části přímo nepřevoditelné vlastnosti.
Ve vědách o komplexních systémech označuje orientaci na vztahy a uspořádání prvků, protože rozhodující rysy systému často vznikají z jejich vzájemných interakcí, a nelze je spolehlivě vysvětlit jen rozborem izolovaných částí.
V medicíně a pomáhajících oborech je to přístup, který posuzuje člověka jako celek, tedy neřeší pouze jeden projev potíží, ale bere v úvahu i celkový stav a širší kontext života.