Německý filozof s kořeny na Moravě, považovaný za klíčovou postavu vzniku fenomenologie. Jeho cílem bylo vybudovat filozofii jako přísnou disciplínu, která nezačíná spekulací ani sběrem vnějších údajů, ale vrací se k tomu, jak se věci dávají ve zkušenosti, tedy k samotným fenoménům. Prosazoval postupy typu epoché a fenomenologické redukce a kladl důraz na zření podstat, které chápal jako zvláštní, epistemicky silný způsob uchopení toho, co je na prožívání a myšlení obecně platné. V návaznosti na to kritizoval pojetí psychologie jako čistě empirické vědy založené jen na měřitelných faktech a experimentu, protože podle něj je nutné nejprve přesně popsat struktury vědomí, jejich intencionální zaměřenost a způsoby, jimiž se významy konstituují. Fenomenologická škola pak navázala důrazem na systematický popis zkušenosti z perspektivy první osoby a její vliv se promítl i do pozdější evropské filozofie, například do existencialismu a hermeneutiky.