V antickém řeckém pojetí označuje hybris zpupnou a bezohlednou troufalost, kdy člověk přeceňuje sám sebe, pohrdá druhými i zavedenými řády a vystupuje urážlivě či provokativně, někdy až s úmyslem škodit. V mýtech a tragédiích bývá chápána jako překročení lidské míry, které často vyvolá nemesis, tedy následný trest nebo odplatu.