V pedagogické psychologii označuje tento způsob učení a řešení úloh tendenci jednat ve vysokém tempu a reagovat dřív, než si člověk stihne postup promyslet. Studující se často chytí první myšlenky nebo strategie, která se nabízí, a do řešení „skočí“ i za cenu vyššího rizika omylu. Zpětnou kontrolu a ověřování správnosti obvykle dělá až po volbě odpovědi, případně teprve při opravě chyb. Typicky se tak projevuje rychlostí, ale také větší chybovostí, což může být v kolektivu vnímáno jako ukvapenost, hlavně u lidí s rozvážnějším, reflektivním pracovním tempem. V praxi pomáhá cílený nácvik sebekontroly, krátké zastavení před odpovědí a používání jednoduchých kontrolních kroků.