V kanonickém právu se tím myslí zvláštní dispensační rozhodnutí, kterým kompetentní církevní autorita povolí odchylku od obecně platného pravidla nebo někomu promine část uložené povinnosti. Obvykle jde o výjimku jen pro konkrétní případ a může být vázána na podmínky či časové omezení.
V obecném právním a správním významu jde o individuálně udělené privilegium či povolení od příslušného orgánu, které umožní postupovat jinak než podle standardně závazných předpisů, případně povinnost zmírní nebo dočasně pozastaví. Nejde přitom o změnu normy pro všechny, ale o úlevu určenou vybranému subjektu.