Filozofický, často kosmologicky laděný postoj, který chápe celek reality jako bez hranic a bez konečného vymezení, tedy jako něco, co se neuzavírá do pevně daných mezí v prostoru ani v trvání.
V epistemologii označení pro názor, že ospravedlnění tvrzení může být založeno na nekonečném řetězci navazujících důvodů, nikoli na jednom posledním, nedokazovaném základu.