Stav, kdy jsou projevy a celková aktivita člověka znatelně přibrzděné, jako by je tlumily vnitřní zábrany. Může se projevit menší pohybovou spontaneitou, méně pružným uvažováním, omezenou tvořivostí nebo oslabeným emočním prožíváním, často například při stresu, únavě či úzkosti.
V biologii a neurovědách označení pro převahu tlumivých procesů, které snižují dráždivost tkání, zejména nervové soustavy, a brání snadnému šíření vzruchu. Typicky jde o působení tlumivých synaptických mechanismů, které zmenšují pravděpodobnost vyvolání nervového impulsu.