Nadpozitivní pojetí práva, které předpokládá existenci obecných zásad závazných i mimo psané zákony státu. Tradičně se odvozuje z ius naturale, tedy z lidské přirozenosti a pravidel soužití, a z racionální úvahy, takže může sloužit jako měřítko spravedlnosti pro ius positivum a jako argument proti krajně nespravedlivým normám.
V teologii a morální filozofii bývá chápáno jako řád či norma, kterou člověk může rozpoznat svědomím a která se opírá o božskou autoritu, někdy výslovně spojovanou s lex divina.