Izolace jako pasivní přizpůsobovací operace - význam slova
Izolace jako pasivní přizpůsobovací operace
Pasivní způsob zvládání zátěže, při němž se člověk z obav ze selhání nebo ztrapnění stahuje z kontaktu s okolím a volí samotu. Ústup do ústraní může být jen dočasnou reakcí na krizi, ale může se také upevnit jako dlouhodobý vzorec chování vedoucí k trvalé osamělosti. S rostoucí náročností situace často narůstá i míra uzavřenosti, přesto se někdy objeví opačná, paradoxní odpověď, kdy pod silným tlakem a vyčerpáním člověk naopak začne nadměrně sdílet a mluvit, což odezní až po překonání kritického období. Dlouhodobé vyhýbání se lidem zároveň zužuje příležitosti učit se fungování ve skupině a rozvíjet sociální dovednosti, takže se později snáze objevují frustrace a potíže v mezilidských vztazích. Tento mechanismus bývá provázán s pocitem bezmoci a rezignací a častěji se vyskytuje u osob, které žijí se závažným a těžko řešitelným tělesným omezením. Při vhodné podpoře a po překonání počáteční nedůvěry lze u některých lidí tuto tendenci oslabit a postupně posílit aktivnější způsoby zvládání situace.