Rozsah výrazu je množina všech objektů, které si lze bez rozporu představit a na něž lze daný výraz použít správně, tj. v souladu s jeho významem a jazykovou konvencí. „Bez rozporu představitelné“ znamená, že při použití výrazu nevzniká kontradikce. Například „trojúhelník“ zahrnuje všechny možné trojúhelníky (minulé, současné i budoucí), ale nezahrnuje „kulatý trojúhelník“, protože ten odporuje definici trojúhelníku. U mýtických bytostí může být takový rozsah dán, i když nemají denotaci: denotace je totiž množina skutečně existujících (aktuálních) věcí, na něž lze výraz v našem světě správně vztáhnout. Slovo „ježibaba“ tedy v realitě nic neoznačuje, ale může označovat bytost v některém možném světě, například ve světě pohádek. Věta „Včera jsem potkal na ulici ježibabu.“ proto nemůže být míněna doslova o našem světě, ale může být pravdivá v pohádkovém světě, v takovém možném světě musí existovat i mluvčí jako subjekt výroku.