Neurologická porucha řeči, při které je mluvený projev většinou plynulý a porozumění bývá poměrně zachované, ale v řeči se často objevují zvukové záměny a komolení slov. Typickým znakem je výrazně zhoršená schopnost opakovat po druhém, hlavně delší slova nebo celé věty, přestože je člověk slyší správně. Jde o následek narušených spojů mezi jazykovými oblastmi mozku, často se uvádí postižení drah typu fasciculus arcuatus, a někdy se přidají obtíže v psaném projevu. V odborných textech se používá také označení konduktivní afázie.