V hudební teorii jde o způsob, jak se melodické úseky těsně propojují, aby mezi nimi nevznikal zřetelný šev. Závěrečný tón jednoho rotačního motivu se zároveň stává tónem, od něhož se odvíjí další motiv, takže hranice článků se překrývá a melodie působí plynuleji. Uplatňuje se při rotačním zpracování motivů, například když se po posloupnosti c–d–f–e bez přerušení pokračuje od tónu e do dalšího úseku.