Ve filozofii jde o přístup, který nechce přijímat obecně tradované „pravdy“ jako samozřejmé dogma, ale trvá na jejich kritickém prověření, zkoumá jejich zdůvodnění a hranice lidského poznání, často ve spojení s kantovskou tradicí.
V běžném užití označuje tendenci posuzovat druhé i situace přísně, hledat chyby a často je nahlas vytýkat.