V antickém Řecku šlo o filosofický směr, který kladl důraz na mravní soběstačnost člověka a jeho schopnost jednat správně nezávisle na společenských pravidlech, moci či majetku. Za podstatné považoval ctnost a jednoduchý způsob života, protože právě ten měl jedinci pomáhat zbavit se vnějších i vnitřních závislostí.