V běžném jazyce označuje spletitě rozvětvené uspořádání chodeb, cest nebo průchodů, v němž se člověk snadno ztratí, případně obrazně komplikovaný a nepřehledný systém.
V anatomii a medicíně je to název pro labyrint vnitřního ucha, tedy složitý komplex dutin a kanálků ve spánkové kosti, který se podílí na vnímání zvuku i na udržení rovnováhy. Popisuje se kostěná část a uvnitř jemný blanitý systém vyplněný endolympha, zatímco okolní prostor obsahuje perilympha. Jako ethmoidalis labyrint se pak označuje soustava vzdušných sklípků v os ethmoidale patřící k vedlejším nosním dutinám.