Metoda výroby štípaných kamenných nástrojů, pojmenovaná podle naleziště Levallois u Paříže. Spočívá v tom, že se jádro předem upraví a z jeho širší plochy se pak cíleným úderem odštěpí úštěp předem zamýšleného, pravidelného tvaru (často hrot). Nejčastěji se uplatňovala ve středním paleolitu, ale objevuje se i v mladším.