Pedagog a sociální psycholog působící v 19. století popsal energetickou stránku lidského chování a prožívání pomocí dvou modulačních veličin: velikosti výkyvů duševních stavů a rychlosti, s jakou se tyto stavy střídají. Navázal přitom na tradiční typologii temperamentu. U flegmatického a sangvinického typu předpokládal spíše menší rozkmit nálad, zatímco u melancholického a cholerického výraznější. Změny prožívání chápal jako pomalejší u flegmatika a melancholika, ale živější u sangvinika a cholerika. V úvahách o jáství kladl nejvýše tzv. společenské já, tedy vědomí ukotvené v „my“. Bývá uváděn mezi ranými autory, kteří v češtině systematičtěji spojovali psychologii s výkladem společnosti a svůj text o psychologii společnosti jako východisku společenské vědy vydal ve Vídni.