Longevity (z lat. longaevitas - dlouhověkost) označuje dlouhé trvání života, přičemž se tento pojem používá v různých kontextech: v biologických vědách pro popis délky života organismů, v medicíně při studiu prodlužování lidského života a zdravého stárnutí, v sociálních vědách pro analýzu demografických trendů stárnoucí populace, a v ekonomice při zkoumání finančních dopadů prodlužování života. Výzkum longevity zahrnuje studium genetických, epigenetických, metabolických a environmentálních faktorů ovlivňujících délku života, stejně jako vývoj intervencí pro zpomalení procesu stárnutí, jako jsou zdravý životní styl, kalorická restrikce, specifická farmakoterapie (např. metformin, rapamycin) a pokročilé biotechnologické přístupy. V současnosti se průměrná délka života v rozvinutých zemích pohybuje kolem 80 let, přičemž maximální zaznamenaná délka lidského života je kolem 122 let, nicméně výzkumníci zkoumají možnosti dalšího prodloužení lidského života a zlepšení jeho kvality ve vyšším věku. Faktory ovlivňující dlouhověkost zahrnují genetiku, životní styl, přístup ke zdravotní péči a životní prostředí. Například pravidelná fyzická aktivita může prodloužit délku života