Láska je složitý citový a hodnotový vztah k druhému člověku, v němž pro nás získává výjimečný význam a jeho přítomnost se stává důležitou součástí našeho života. Na rozdíl od zamilovanosti, která bývá prudká, ale často selektivní, protože se upne na několik přitažlivých rysů a zbytek osobnosti snadno překryje idealizací, je láska spojená s realističtějším poznáním člověka jako celku, tedy i s přijetím jeho limitů. Zamilovanost navíc často živí projekce vlastních představ a efekt novosti, biologicky ji podporuje aktivace systému odměny v mozku, a proto se může po čase přirozeně otupit a přinést nepříjemné vystřízlivění. Láska naproti tomu směřuje k hlubší blízkosti, přináší radost ze sdílení, pocit vnitřního oživení a postupně se proměňuje v trvalejší prožitek naplnění a životní spokojenosti. Důležitou součástí je úcta, tedy uznání důstojnosti partnera i respekt k jeho jedinečné individualitě a možnostem osobního vývoje. Projevy lásky mohou člověku dodávat odvahu a sílu překonávat obtíže, protože vztah stojí na péči, spolehlivosti a ochotě jednat také ve prospěch druhého, což se výrazně ukazuje například v rodičovské lásce. Schopnost takto milovat není u všech stejná, k samotnému vzniku hlubokého citu nestačí jen vnější podnět, ale i vnitřní psychická kapacita, jako je empatie a dovednost vidět hodnotu druhého člověka, přičemž někteří lidé si své omezení uvědomují a jiní nikoli.
V tenise a některých příbuzných raketových sportech se tímto anglickým výrazem označuje nula bodů, tedy situace, kdy hráč nebo hráčka v daném gamu zatím nebodoval.