Jde o pedagoga, který má silnou potřebu prosadit svou osobnost a autoritu téměř v každé situaci, někdy i pomocí tvrdých či agresivních postupů. Jeho jednání více než snaha o dobré vztahy se žáky vychází z potřeby uplatňovat vlastní názory, postoje a pravidla a mít nad děním ve třídě kontrolu. Výrazně si užívá pocit převahy, rád napomíná, kárá a trestá a uspokojuje ho, když z něj mají žáci či studenti strach, chce být obávaný. Do popředí staví moc, vliv a společenské uznání, bývá velmi náročný a kritický. Někdy se o něm mluví také jako o politickém typu pedagoga.