Filosofické stanovisko, podle něhož lze veškerou skutečnost vysvětlit z jednoho společného základu či prapříčiny, tedy z jediné podstaty nebo sjednocujícího principu. Často se uplatňuje v metafyzice při výkladu vztahu mysli a hmoty, kdy odmítá jejich oddělené „dvojí“ bytí a předpokládá jeden sjednocený rámec.