Christologické učení, které tvrdí, že Ježíš Kristus má po vtělení jen jednu přirozenost, zpravidla chápanou jako božskou, a lidský rozměr je v ní pohlcen nebo s ní nerozlišitelně splývá. Tento názor se rozvinul v raném křesťanství a byl některými církevními směry odmítnut, například v souvislosti s chalcedonským vyznáním.