Mravnost se chápe jako závazná orientace lidského jednání podle etických norem, tedy obecný požadavek, který na člověka klade jeho rozum a svědomí. Zároveň vyjadřuje osobní kvalitu a zralost, díky níž se jedinec umí rozhodovat ve prospěch dobra, hodnotit vlastní skutky a rozeznat správné od nesprávného. V etice se tím obvykle míní vnitřní postoj, nikoli pouze vnější poslušnost vůči pravidlům.