Podle Eduarda Sprangera je náboženský typ člověka charakteristický vnitřní potřebou posuzovat své jednání i vlastní pohnutky prizmatem víry v Boha, hledání smyslu života a respektu k vyšším principům. V povahových rysech bývá spolehlivý, často vážný a uzavřený, mívá slabší smysl pro humor a obvykle mu není blízká dětská hra. I proto se někdy nedokáže žákům/studentům optimálně přiblížit a může na ně působit jako suchopárný pedant či puntičkář. W. O. Döring tento typ dále rozlišuje na dva podtypy: citověji založený (pietistický) a intelektuálněji zaměřený (ortodoxní).