V hudbě jde o moderní směr, který se vědomě vrací k postupům a formám starších epoch, hlavně k baroku a klasicismu. Upřednostňuje přehlednou stavbu skladeb, střídmější výraz a důraz na řád a kompoziční disciplínu, často jako protiváhu k romantické rozvláčnosti či krajním experimentům.
Ve výtvarném umění označuje tendenci navazující na klasické vzory, například antiku a renesanci, a znovu zdůrazňující figurativní zobrazení, pevnou kresbu a vyváženou kompozici. Výrazně se prosazuje zejména v období mezi světovými válkami jako reakce na část avantgardních směrů.
Obecné pojmenování pro estetické postoje a umělecké proudy moderní doby, které záměrně obnovují ideál klasiky, tedy harmonii, proporce, uměřenost a respekt k tradici. V některých textech se pro tento okruh používá také název novoklasicizmus.