Z lat. norma, pravidlo nebo měřítko. Vyjadřuje to, co odpovídá zavedené normě, je obvyklé a očekávané, bez nápadných odchylek, případně upravené v souladu s předpisy.
V medicíně se tím označuje fyziologický, nezměněný stav, kdy vyšetření či průběh je běžný a nevykazuje známky patologie, typicky v mezích referenčního rozmezí.
V matematice a technických oborech může mít význam kolmicový, tedy vztahující se k normále, například k přímce vedené pod pravým úhlem k určitému povrchu nebo směru.