V anatomické terminologii výraz pro útvary, které se nacházejí v bezprostřední blízkosti kloubu, tedy mimo vlastní kloubní štěrbinu, například v okolních měkkých tkáních. Etymologicky vychází z ř. para a lat. articulus.. >> detail
V biologii a medicíně se tím vyjadřuje, že něco má vztah k virus nebo že je daný stav či onemocnění způsobeno virovou nákazou, typicky na rozdíl od bakteriálního původu.;V obecnějším, původně latinském pojetí odvozeném od slova virus ve smyslu jedu či škodlivé látky může označovat něco toxického, zdraví nebezpečného a často i nepříjemně zapáchajícího.. >> detail
Fotochemický proces, při němž pohlcené světlo dodá molekulám energii a způsobí rozštěpení jejich vazeb, takže se původní látka vlivem záření rozpadá na jednodušší produkty nebo velmi reaktivní částice.. >> detail
Vyjadřuje stav, kdy je něco zcela naplněné a celistvé, tedy dovedené k plné míře a bez podstatných nedostatků, často i ve smyslu výrazného dostatku.;V náboženské a filosofické tradici, zejména v gnosticismu, se tím rozumí božská plnost, souhrn duchovní skutečnosti chápaný jako úplný celek.. >> detail
(z řec. basis, z lat. vertebra) anatomické označení pro něco, co se váže k tělu obratle, zejména k jeho spodině či střední části, typicky např. u cév a nervů probíhajících uvnitř obratlového těla. >> detail
Neurobiologické uspořádání zrakového systému, při němž se podněty z jednotlivých míst na sítnici promítají do odpovídajících, prostorově uspořádaných skupin neuronů v mozku, čímž vzniká topografická „zraková mapa“. Blízké body na sítnici obvykle aktivují blízké neurony a centrální část zorného pole bývá v této mapě zastoupena výrazněji než periferie, název přitom vychází z řeckého topos ve významu místa.. >> detail
Operativní způsob porodu, při kterém lékař otevře břišní stěnu a následně i dělohu, aby mohl vyjmout dítě. Jde o zákrok používaný zejména tehdy, když by vaginální porod představoval pro matku nebo novorozence zvýšené riziko. V zápisech se lze setkat s označením S.C., což je zkratka pro císařský řez.. >> detail
V běžné řeči vyjadřuje něco, co je uspořádané nebo probíhá „naopak“ oproti tomu, co se obvykle očekává, například když se směr pohybu či sled kroků obrátí.;V přírodních vědách a také v medicíně označuje vratný děj nebo změnu, kterou lze za vhodných podmínek zvrátit, typicky proces schopný probíhat oběma směry nebo stav, jenž se může po odstranění příčiny upravit zpět.;V technice a informatice se používá pro opačný chod zařízení nebo systému a také pro zpětné zkoumání, kdy se z hotového řešení postupně odvozuje jeho konstrukce či princip fungování.;V psychologii a komunikaci popisuje postup, kdy někoho nepřímo motivujete k určitému jednání tím, že mu doporučujete nebo naznačujete opak, a spoléháte na to, že udělá pravý protiklad.. >> detail
Anglické označení pro specifické poruchy učení, tedy neurovývojové obtíže, které zasahují jen určité školní dovednosti, typicky čtení, psaní nebo práci s čísly, i když celkové rozumové schopnosti mohou být běžné. Řadí se sem například dyslexie, dysgrafie nebo dyskalkulie.. >> detail