Nově přidaná cizí slova

Klkání je opakované stereotypní chování koně, při němž zvíře nasává nebo polyká vzduch a vydává přitom charakteristický hrdelní zvuk. Nejčastěji se kůň při klkání zachytí řezáky za pevnou oporu, například hranu žlabu, dveře boxu nebo hrazení, napne krční svaly a prudce vtáhne vzduch; existuje však i klkání bez opory. Starší slovníky tento jev označovaly také jako krkání koní. V běžné mluvě bývá klkání nazýváno zlozvykem, přesnější je však chápat je jako poruchu či stereotypii chování. Jeho vznik se spojuje zejména se stresem, frustrací, nudou, nevhodným ustájením, omezeným pohybem nebo nedostatečnou možností přirozeného příjmu objemného krmiva. Klkání může vést k nadměrnému opotřebení řezáků a bývá spojováno také s rizikem některých trávicích potíží, například nadýmání či kolik, ačkoli přesné souvislosti nejsou ve všech případech jednoduché.. >> detail

V duchu zármutku a melancholie, s viditelným nedostatkem radosti, jako když je člověk skleslý a tíží ho smutná nálada.. >> detail

Souhrn přetrvávajících, často neurovývojově podmíněných obtíží, které ztěžují osvojování a využívání školních dovedností, typicky při čtení, psaní nebo práci s čísly, takže se člověk v učení nápadně znevýhodňuje i při běžné inteligenci a dostatečné výuce.. >> detail

Oční stav, při němž je vyřazen mechanismus akomodace, tedy schopnost měnit optickou mohutnost čočky a přeostřovat zejména na blízké předměty. Příčinou bývá ochrnutí řasnatého svalu v oblasti řasnatého tělesa, takže oko zůstává nastavené spíše na dálku. V klinické praxi se tento efekt může objevit i záměrně po podání anticholinergních kapek při vyšetření refrakce.. >> detail

Občanské sdružení pedagogů, vystupující pod zkratkou PAU, tedy Přátelé angažovaného učení, které propojuje učitele a podporuje rozvoj angažovaného a aktivního způsobu výuky i sdílení pedagogické praxe.. >> detail

V latině vyjadřuje líbeznou a příjemnou povahu či dojem, tedy osobní přitažlivost a milou přívětivost, která u druhých probouzí potěšení.. >> detail

Základní hledisko nebo pravidlo, podle něhož se při vytváření přehledu rozdělují pojmy či objekty do oddělených skupin, typicky v logice a vědecké systematice tak, aby dělení dávalo smysl a bylo co nejvíc jednoznačné.. >> detail

V obecném smyslu jde o přepážku, bariéru nebo ohraničení prostoru, tedy něco, co odděluje dvě části a vytváří mezi nimi rozhraní.;V anatomii se tím rozumí tkáňová stěna, která rozděluje orgán nebo dutinu na oddíly. Septum atrioventriculare označuje část srdeční přepážky v oblasti přechodu mezi síněmi a komorami. Septum femorale je jemná ploténka navazující na fascia transversalis, která překrývá femorální prstenec a v klinické praxi se zmiňuje jako místo, kde může vznikat femorální kýla. Jako typický příklad se uvádí také Septum nasi, přepážka rozdělující dutinu nosní na pravou a levou polovinu.. >> detail

Lékařský pojem pro stav, kdy se v pohrudniční dutině současně nahromadí krev i vzduch, nejčastěji po poranění hrudníku nebo po některých výkonech. Tento nález může utlačovat plíci a zhoršovat dýchání, někdy se označuje také jako hemopneumotorax.. >> detail

Endoskopické vyšetření, při němž lékař přímým pohledem přes optický přístroj prohlíží konečník a navazující úsek tlustého střeva, zejména (colon) sigmoideum. Slouží k posouzení stavu sliznice a k záchytu potíží jako zánět, polypy nebo krvácení, někdy umožňuje i odběr vzorku tkáně.. >> detail