vztahující se k halache, tedy k židovskému souboru náboženských a zvykových předpisů, pravidel a právních rozhodnutí, které vykládají a potvrzují rabínští právníci a učitelé. >> detail
Řecký filozof stoického směru s eklektickým přístupem. Mládí strávil jako otrok v Římě, po získání svobody si založil vlastní filozofickou školu. Sám nepsal, ale upravoval učení starších stoiků podle duchovní atmosféry své doby a doplňoval je zejména o nové etické poznatky, z nichž mnohé jsou cenné i dnes. Některé stoické myšlenky se blíží křesťanské morálce. Stoikové pokládali za východisko poznání percepci (smyslové vnímání). Jejich hlavní zásadou bylo žít v souladu s přírodou a s rozumem – vlastním i se světovým božským rozumem. U zvířat tento soulad zajišťují instinkty, hlavně pud sebezáchovy, u člověka sebezachování znamená uchovat a rozvíjet sebe jako rozumnou bytost.. >> detail
Původně keltské označení pro kamennou mohylu, v archeologii jde o megalitickou stavbu z kamenů kladených nasucho (bez malty), zpravidla kruhového nebo mnohoúhelného půdorysu, s kupolovitým zastřešením. Vstup bývá tvořen velkými svislými kamennými bloky a překlenut dalším masivním kamenem. Tyto stavby jsou známé především z Anglie a Bretaně.. >> detail