Závislost dětí a dospívajících na tabáku a nikotinu se může projevovat kouřením, šňupáním tabáku i jeho žvýkáním (bagování). K jejímu šíření významně přispívá tlak vrstevníků (zejména rizikových part), skupinové napodobování a také nevhodný příklad dospělých. Označení je odvozeno od jména francouzského vyslance Jeana Nicota, který přivezl tabák (rostlinu z čeledi lilkovitých) z Ameriky do Evropy. Nikotin je olejovitá látka rozpustná ve vodě. Kouření je spojeno s vysokým rizikem rakoviny plic, chronického zánětu průdušek a podílí se i na úmrtích při ischemické chorobě srdeční. Děti a mladí lidé často začínají ze zvědavosti, protože se s kouřením běžně setkávají, nebo kvůli touze zapadnout, působit dospěleji či být zajímaví. Kouření se pak snadno propojí se společenskými situacemi, zábavou s přáteli, často i s alkoholem a někdy s dalšími drogami. U části jedinců se postupně vytvoří návyk, protože nikotin navozuje subjektivně příjemné pocity: někteří ho vnímají jako uklidňující a tlumící úzkost a napětí, jiní jako povzbuzující a zvyšující výkon. Při rozvinuté závislosti člověk sahá po další cigaretě krátce po předchozí, vzniká psychická i fyzická závislost na nikotinu.. >> detail
Doslova „učení“, raně křesťanský text z 1.–2. století, který shrnuje mravní zásady, pokyny k liturgii, ke křtu a eucharistii a pravidla pro život a fungování církevní obce.. >> detail
Souhrn obtíží, které se mohou objevit přibližně u 20 % žen po vyžádaném (umělém) potratu, zahrnuje např. prožívání psychického traumatu, zvýšené psychické napětí a pocity viny či výčitky svědomí.. >> detail