Nově přidaná cizí slova

V psychologii se vychází z myšlenky, že člověk je základním referenčním bodem pro porozumění světu i sobě samému, a že je možné jeho prožívání a chování popisovat nejen slovně, ale také je do určité míry kvantifikovat. Už antičtí autoři zdůrazňovali roli člověka jako „měřítka“ a v moderní psychologii se podobně prosadilo přesvědčení, že jevy, které skutečně existují, lze alespoň v principu převést na pozorovatelné ukazatele a měřit je. Poznávací postupy v psychologii se obvykle rozlišují na výzkumné metody, jejichž cílem je získávat nové poznatky a ověřovat teorie, a na metody praktické, zejména diagnostické, které slouží k posouzení duševních procesů, vztahu psychiky a tělesných projevů i osobnosti v běžném fungování i při odchylkách. Obě skupiny stojí na obecných vědeckých postupech, jako je práce s hypotézami, analýza a syntéza, uvažování od jednotlivých případů k obecným závěrům i opačně, vytváření modelů, srovnávání a zohlednění vývojových souvislostí. Při zpracování zjištěných dat má klíčové místo statistika a psychometrické principy, tedy otázky standardizace, reliability a validity. Z hlediska výzkumného designu se často rozlišuje longitudinální přístup, kdy se stejní jedinci sledují opakovaně v čase a zachycují se změny, a transverzální přístup, který porovnává rozdílné skupiny v jednom okamžiku, například podle věku nebo míry typičnosti projevu. Transverzální postup se v praxi částečně překrývá s diagnostickým vyšetřováním, protože testování a další standardizované procedury lze chápat jako řízené, menší šetření, které svým uspořádáním připomíná zmenšený výzkum.. >> detail

Souhrn vlastností a významů, které z předmětu činí muzejně cenný objekt a které byly hlavním důvodem jeho zařazení do sbírky, například míra autenticity a schopnost věrohodně dokládat určitou dobu, událost nebo jev.. >> detail

Druh dotazníkového šetření (často v marketingu), při němž se v jednom společném sběru dat propojí otázky k různým tématům, mnohdy i od více zadavatelů. Jednotlivé firmy si „přikoupí“ jen vlastní blok otázek a sdílejí náklady na vzorek a realizaci, takže jde o poměrně rychlý a finančně úsporný způsob, jak získat orientační výsledky.. >> detail

V medicíně označení pro stav, kdy se v močovodu hromadí a zadržuje hnisavý obsah. Typicky souvisí s bakteriální infekcí a současně s omezeným odtokem moči, například při zúžení nebo jiné překážce, a často vyžaduje léčbu infekce i obnovení průchodnosti. Pojem je odvozen z ř. ureter (močovod) a ř. pyon (hnis).. >> detail

označení pro něco, co nemá zřetelný konec a pokračuje bez ustání, jako by to mohlo trvat stále dál. V přeneseném smyslu se tím často vyjadřuje i pocit, že se určitá situace vleče a není v dohlednu její ukončení.. >> detail

Teratologický pojem pro formu srostlých dvojčat, u nichž jsou obě tělesné části spojeny v nadbřišku, tedy v krajině epigastria nad žaludkem. Název je odvozen z řec. epigastrios, ve smyslu nad břichem. V místě srůstu bývá společná část břišní stěny a mohou se zde částečně sdílet i některé struktury v horní části dutiny břišní.. >> detail

Obecně nejde o jistotu, ale o provizorní představu či předpoklad o skutečnosti, který se teprve může potvrdit, nebo se ukáže jako chybný.;Ve vědě je to jasně formulované vysvětlení nějakého jevu, které má být ověřitelné pozorováním, měřením nebo pokusem a které lze při nových datech upravit či vyvrátit.;V logice a matematice se tím rozumí premisa, tedy výchozí předpoklad, z něhož se v argumentaci nebo důkazu odvozují další tvrzení.. >> detail

Nepronášené, vnitřně utvářené slovo, tedy tichá řeč v mysli a významový obsah, který vzniká jako myšlenka ještě předtím, než je převeden do skutečně vyslovené řeči, pojem užívaný hlavně ve filozofii a teologii.. >> detail

Latinské přídavné jméno odvozené z řec. pathos (utrpení, nemoc), označuje něco chorobného nebo nemocí poznamenaného, tedy patického.. >> detail

Latinské podstatné jméno ženského rodu, označuje pěnu, tedy porézní vrstvu bublinek vznikající například na hladině vody nebo jiných tekutin.. >> detail