Schopnost vědomě ovládat své smysly a umět je stáhnout zpět od vnějších vjemů, tedy neulpívat na podnětech z okolí a obrátit pozornost dovnitř.. >> detail
(gr.) V chemii jde o deriváty organických kyselin, které se uplatňují jako acylační činidla, tedy jako reagenty sloužící k zavádění (přenosu) acylové skupiny do jiných sloučenin.. >> detail
(VM) Chladné (glaciální) období vyčleňované ve stratigrafickém členění severoevropského staršího pleistocénu, pojmenování je převzato z názvu keltského kmene.. >> detail
konstruktivní vedení a cílené zaučování, koučování a poradenské provázení, při němž odborně zdatná a zkušená osoba poskytuje profesní, studijní i osobní podporu, oporu a směrování, nabízí patronát a sdílí vědomosti, znalosti, dovednosti i vlastní zkušenosti s služebně či věkově mladším člověkem, aby mu usnadnila všestranný osobnostní, vzdělávací a pracovní rozvoj. >> detail
Jde o jedince trpící akutním nebo dlouhodobým zánětlivým onemocněním doprovázeným otoky částí pohybového aparátu (zejména kloubů, svalů a šlach). Při kloubních reumatických potížích bývá bolest často velmi výrazná. Z psychologického hlediska jsou tito lidé nezřídka popisováni jako osoby se silnou potřebou podávat dobrý výkon, s perfekcionistickými tendencemi, orientované na sociální žádoucnost a uznání, nadměrně přizpůsobivé a konformní. Často mívají intropunitivní nastavení – napětí a agresi spíše obracejí proti sobě, mohou být zatíženi pocity méněcennosti, mají zvýšenou sebekontrolu a v zátěžových situacích se u nich objevuje subdepresivní ladění až depresivita.
V dětství bývají podle některých pozorování nadprůměrně pohybově aktivní a sportovně založení. Vyšší fyzická aktivita a výrazná výkonnostní orientace se někdy vykládají jako sociálně přijatelný způsob, jak ventilovat vlastní agresivní tendence, a zároveň jako zdroj pozitivního naladění díky „samovýrobě“ endorfinů.
V terapii se u těchto osob vyplácí pracovat i s porozuměním Yerkes-Dodsonovu zákonu nadměrné motivace: příliš silná, křečovitá snaha o úspěch a vysoký výkon ve složitých situacích může vést k horšímu zvládnutí úkolu než u člověka s mírnější, uvolněnější motivací. Prakticky se osvědčuje vést tyto jedince k přiměřené, pravidelné pohybové aktivitě – typicky k jízdě na kole, případně (pokud to bolest dovolí) i k běhu nebo svižné chůzi.
Literatura: Kohoutek, R. Patopsychologie a psychopatologie pro pedagogy. Brno: Masarykova univerzita, 2007. Svoboda, M. (ed.). Češková, E. a Kučerová, H. Psychopatologie a psychiatrie. Praha: Portál, 2006.. >> detail
obor, který zkoumá a prakticky řeší cílené používání stimulů, tedy podnětů a prostředků vyvolávajících aktivitu či motivaci, například při výchově a vzdělávání. >> detail