V psychologii jde o popis člověka, který silně vyhledává společnost druhých a má zvýšenou potřebu mluvit, udržovat rozhovor a být s okolím v živém kontaktu, často i kvůli pocitu přijetí a ujištění. Někdy se tento typ rysů spojuje s psychoanalytickou představou fixace na ranou orální fázi vývoje.