Veličina vyjadřující celkové (látkové) množství osmoticky aktivních částic rozpuštěných v 1 kg vody. V krevní plazmě ji nejvíce určují ionty (Na+, K+, Cl− aj.), dále glukosa a močovina. Změny této hodnoty zachycují osmoreceptory v hypotalamu a podle potřeby upravují hospodaření s vodou prostřednictvím antidiuretického hormonu (ADH) – podporují zadržování nebo naopak vylučování vody. Zvýšení se typicky projeví žízní a větší odchylky mohou narušit činnost nervové soustavy. Hodnotu lze měřit (v krvi i moči) nebo ji orientačně vypočítat. Roste při velkých ztrátách vody (dehydrataci) nebo při hromadění osmoticky aktivních látek, např. glukosy u těžké neléčené cukrovky. Přílišný pokles v krvi (např. při nadměrném převodnění) vede k přesunu vody do buněk, ty otékají, poškozují se a mohou i prasknout. Rozpad červených krvinek se projeví jako hemolýza, otok mozkových buněk může vyvolat těžké poruchy, křeče až bezvědomí (otravu vodou). Fyziologický roztok obsahuje takové množství chloridu sodného, aby měla jeho hodnota co nejblíže krevní plazmě, souvisí s pojmy osmóza a osmotický.