Jde o jedince trpící akutním nebo dlouhodobým zánětlivým onemocněním doprovázeným otoky částí pohybového aparátu (zejména kloubů, svalů a šlach). Při kloubních reumatických potížích bývá bolest často velmi výrazná. Z psychologického hlediska jsou tito lidé nezřídka popisováni jako osoby se silnou potřebou podávat dobrý výkon, s perfekcionistickými tendencemi, orientované na sociální žádoucnost a uznání, nadměrně přizpůsobivé a konformní. Často mívají intropunitivní nastavení – napětí a agresi spíše obracejí proti sobě, mohou být zatíženi pocity méněcennosti, mají zvýšenou sebekontrolu a v zátěžových situacích se u nich objevuje subdepresivní ladění až depresivita.
V dětství bývají podle některých pozorování nadprůměrně pohybově aktivní a sportovně založení. Vyšší fyzická aktivita a výrazná výkonnostní orientace se někdy vykládají jako sociálně přijatelný způsob, jak ventilovat vlastní agresivní tendence, a zároveň jako zdroj pozitivního naladění díky „samovýrobě“ endorfinů.
V terapii se u těchto osob vyplácí pracovat i s porozuměním Yerkes-Dodsonovu zákonu nadměrné motivace: příliš silná, křečovitá snaha o úspěch a vysoký výkon ve složitých situacích může vést k horšímu zvládnutí úkolu než u člověka s mírnější, uvolněnější motivací. Prakticky se osvědčuje vést tyto jedince k přiměřené, pravidelné pohybové aktivitě – typicky k jízdě na kole, případně (pokud to bolest dovolí) i k běhu nebo svižné chůzi.
Literatura: Kohoutek, R. Patopsychologie a psychopatologie pro pedagogy. Brno: Masarykova univerzita, 2007. Svoboda, M. (ed.). Češková, E. a Kučerová, H. Psychopatologie a psychiatrie. Praha: Portál, 2006.