V prostředí starověkých Athén se tím myslela zvláštní praxe přímé demokracie, při níž občané rozhodovali, zda má být určitý vlivný člověk dočasně vypuzen z obce, protože je vnímán jako možné riziko pro polis. Hlas se obvykle zapisoval na úlomky keramiky a šlo spíše o preventivní politické opatření než o výsledek soudního řízení.
V běžném a přeneseném smyslu označuje záměrné vyčleňování jednotlivce nebo skupiny, kdy se společným tlakem, hlasováním nebo jinými projevy usiluje o to, aby se dotyčný nemohl účastnit určité aktivity, práce či veřejného života, například formou bojkotu nebo ignorování.