Označení pro stav, kdy dvě přímky, roviny nebo obecně směry probíhají vedle sebe ve stejném směru a ani při prodlužování se neprotínají, typicky si udržují stálý odstup.
V literatuře a rétorice stylistický prostředek, kdy se vedle sebe kladou podobně vystavěné verše, věty nebo motivy, čímž se zvýrazní jejich podobnost nebo rozdíl a vzniká účinek básnického srovnání, často se s ním setkáme i v biblické poezii.