V medicíně a klinické lingvistice jde o poruchu řečového projevu, často v rámci afázie, kdy člověk při mluvení dělá mimovolné „přeřeky“ a záměny, například poplete hlásky nebo použije jiné, významově nevhodné slovo, takže výsledek zní zkomoleně. Bývá spojena s poškozením mozku, například po cévní mozkové příhodě. Pojmenování vychází z řečtiny, para ve smyslu vedle nebo mimo a kořene vztahujícího se k řeči.