Jde o jev, kdy člověk v řeči i v uvažování „uvízne“ a znovu a znovu opakuje stejný výraz, slovní spojení nebo se vrací k jednomu tématu, i když už je vhodné přejít dál. V lehčí podobě se to může objevit při velké únavě nebo po alkoholu a také při oslabené schopnosti soustředění, někdy se projeví i častým používáním vycpávkových slov. Častěji však bývá známkou poruchy funkce mozku, například u encefalopatií, afázií, po rozsáhlejším organickém poškození včetně difuzních procesů, u demencí ve vyšším věku nebo u některých epileptických onemocnění. Typické je, že postižený potřebuje vedení otázkami či opakované nasměrování, může krátce odpovědět správně, ale snadno se zase stočí zpět k původnímu okruhu. V neuropsychologii se tento sklon chápe jako projev snížené kognitivní flexibility a oslabených exekutivních funkcí, často souvisejících s postižením čelních laloků.