Ve filozofii a teologii (zejména u Aristotela a ve scholastice) pojem pro prvotní zdroj pohybu a změny, tedy „nehybného hybatele“ a základní příčinu, z níž se odvozuje řád světa, někdy chápanou i jako první navenek rozpoznatelný projev Boha, uvádí se též jako primus motus.
V tradiční kosmologii geocentrického typu označení pro nejzazší nebeskou sféru, jejíž pravidelný oběh měl uvádět do pohybu ostatní nebeské kruhy a tím zprostředkovaně vysvětlovat pohyb hvězd a planet.