Proflexe je pojem používaný především v gestalt terapii pro způsob kontaktu, při němž člověk dělá pro druhé to, co by si sám přál dostávat od nich. Vlastní potřeba přitom nemusí být přímo vyjádřena
člověk ji místo toho nepřímo promítá do svého jednání vůči okolí a může očekávat, že mu druzí budou stejným způsobem oplácet.
Pojem bývá chápán jako kombinace prvků projekce a retroflexe. Při projekci člověk připisuje druhým něco, co vychází z něj samotného, zatímco při retroflexi obrací určité impulzy zpět k sobě. U proflexe se vlastní přání či potřeba projeví jednáním směrem k druhému člověku s nevysloveným očekáváním obdobného zacházení. Termín je spojován s americkou gestalt terapeutkou Sylvií Crocker.
Proflexe nemusí být sama o sobě škodlivá. Může souviset s péčí o druhé, vstřícností nebo altruistickým chováním. Problematickou se stává zejména tehdy, když nahrazuje přímé vyjadřování vlastních potřeb a člověk automaticky očekává reciprocitu, aniž by své přání sdělil. Nesplněné očekávání pak může vést k frustraci, pocitu nedocenění nebo napětí ve vztazích.
V gestalt přístupu se proflexe řadí mezi způsoby modifikace či narušování kontaktu mezi člověkem a jeho prostředím. Nejde o samostatnou psychiatrickou diagnózu, ale o teoretický pojem popisující určitý vztahový a komunikační vzorec.